Dnes ráno zveřejnily úřady oficiální počet obětí. V Mijagi, Iwate, Ibaraki, Fukušimě a další prefekturách zemřelo nebo je pohřešováno více jak 11000 lidí. Ale i dnes pokračují záchranné práce. Včera odpoledne se podařilo zachránit dvacetiletého muže a asi sedmdesátiletou ženu, které vlna zanesla i s troskami daleko do moře. Japonské jednotky sebeobrany (Japonsko nemá armádu) dnes ráno oznámily, že již zachránily 19 tisíc lidí. Spolu s pobřežní stráží a hasičskými sbory činí počet zachráněných 25460 osob. Ani dnešní sněhová nadílka, která se snáší na postižené oblasti i na naše město, záchranné práce nezastavuje. Držíme palce.
Média píší o tom, že v Tokiu dochází k panice. Potvrzují to i naši příbuzní a kamarádi. V obchodech nic není, nádraží jsou přeplněná. Lidé skupují, co se dá. Velkoměstským aglomeracím jako Tokio, kde na relativně malé ploše žije několik miliónů lidí, ani nic jiného nezbývá. K životu potřebuje elektriku, vodu, potraviny, ale v ničem není soběstačné. Bez dodávek energie, potravin a surovin je snadno zranitelné. Přesto se televizní a rozhlasové vysílání stejně tak jako webové nástěnky hemží příspěvky, které nabádají, aby lidé v metropolích přestali trojčit a více mysleli na postižené oblasti.
Jako protiklad ke zmatečnému Tokiu působí postižená místa. Místní lidé, jen co se otřepali z vlastních ztrát a šoku, se zapojují do záchranných prací. Dopravci, kterým vlna neodnesla nákladní vozy, přivážejí do zasažených oblastí vodu a další potřebné věci. Zdravotní sestry se zapojují do péče o evakuované, i když samy ztratily střechu nad hlavou. Dnes ráno dorazil štáb veřejnoprání televize do města Kesen´numa, silně zdevastovaného vlnou tsunami. Když viděl tokijskou poznávací značku, vyšel jim vstříci osmasedmdesátiletý Takahaši Kacuró. Tsunami zcela zničila přízemí jeho domu, ale ten zůstal naštěstí stát. Jeho žena je však kvůli dlouhodobé léčbě v Tokiu a Takahaši nemá jak jí dat zprávu. Telefon ani elektrika nefunguje. Po krátké rozpravě se štábem předstoupil před televizní kameru. Smekl klobouk, lehce se usmál a klidně se rozhovořil: "Mé ženě, Takahaši Keiko, toho času v Tokiu. Já, Takahaši Kacuró, jsem v pořádku. Přízemí domu je na cimprcampr, ale v patře se dá bydlet. Neměj strach. Sám si vařím (v té chvíli se na jeho tváři objeví široký úsměv). Nějak už to zvládnu. Všechno v pořádku!" Člověk se neubrání dojetí. Ani lidé v nejspostiženějších oblastech nejsou na kolenou.
Díky problémům (nejen) jaderných eletráren energetici řízeně přerušují dodávky proudu. I v čase, kdy proud je, se však snaží všichni šetřit. I řada firem omezila nebo přerušila výrobu, dráhy omezily počet spojů. Elektřinou šetří i domácnosti. Dojemný byl telefonát jedné babičky do zpravodajství rádia NHK. "Mám zhasnuto, vypnutá kamínka, přes sebe teplou deku a poslouchám rádio. Samozřejmě na baterky. Je to sice jen maličko, ale v tuto chvíli jediné, co mohu pro lidi v postižených oblastech udělat." Úspory energie dokonce v mnoha případech zabránily samotnému přerušení dodávek proudu. Řada tokijčanů si ale stěžovalo, že celou dobu neví, jestli proud půjde, a když se připraví, že nepůjde, on si pak klidně jde, a je to vůbec celé zmatečné. V reakci na to začaly na webu kolovat vtipy. Například:
Reakce na řízené výpadky proudu v jednotlivých státech
Co se stane v Americe? Dojde k enormnímu nárůstu zločinnosti.
Co se stane v Číně? Nic. Výpadky proudu jsou přece na denním pořádku.
Co se stane ve Francii? Milenci šeptají slova lásky
Co se stane v Německu? Nic. Solární baterie a další náhradní zdroje jsou připraveny.
Co se stane v Japonsku? Díky disciplinovanému obyvatelstvu dojde k úsporám energie, takže dodávky přerušeny nejsou. A to discpilinované obyvatelstvo právem rozzlobí.
Na webové sociální síti mixi pak koluje tato výzva: "Vážení spoluobčané právem rozčílení nad plánovaným leč neuskutečněným přerušením dodávek proudu. Ve Vašem obydlí se bez pochyby nachází věc zvaná pojistky. Dáte-li je do polohy OFF, dojde ve Vašem obydlí zcela neomylně k plánovanému přerušení proudu. Určitě to vyzkoušejte." Lecjaká situace se dá přejít humorem. A je dobře že neschází ani teď tady v Japonsku.
Včera jsme byli na večeři s kamarádem. Původně to měla být oslava úspěšného složení jeho zkoušek. Ač zkušený veterán, musí v pravidelných intervalech absolvovat školení a zkoušky kvůli obnovení všech atestací, které jako lékař má. Hovor se však pochopitelně stočil na současné události a žádné velké oslavy se nekonaly. Japonská asociace lékařů koordinuje pomoc v postižených oblastech a i kamarád Sató se smál se slovy, že neví, kdy i jemu přijde "povolávák." Za pár dní už nebude potřeba tolik chirurgů, lečících nyní bezprostřední následky zranění, a na řadu přijdou internisté, psychiatři a terapeuti. Asociace lékařů však nabádá, aby se lékaři-dobrovolníci vybavili nejlépe vlastními plínami, vodou, cukrem a solí. Jedná se samozřejmě o žert, ale jen je tím zdůrazněno, jak hluboce si uvědomují, že lidem v postižených oblastech, kde chybí všechno možné, nesmí ubírat jídlo, pití ani toalety. V této souvislosti je třeba zmínit, že i organizace koordinující dobrovolníky zatím nabádají, aby lidé vyčkali. Za současné situace je škoda i benzínu, který člověk projede cestou do postižené oblasti. Lépe ho využijí sanitky, auta vozící humanitární pomoc a všichni při záchranných pracech.
Veřejnoprávní televize vysílá zprávy od rána do večera, na druhém kanálu, na jehož obrazovce jinak běží výchovné a vzdělávací pořady, vysílá zprávy o pohřešovaných, kontakty a vzkazy evakuovaných a těch, kdo hledají své příbuzné a známé. (Pro kontakt mezi postiženými rodiny fungují i bezplatné záznamníky, linky i satelitn í telefony.) Oproti tomu například komerční televize Nihon Terebi byla často pranýřována za způsob zpravování o současných událostech a nezodpovědné pouštení neověřených zpráv do éteru. Všechno změnil populární komik Date Mikio, o kterém jsme zde psali. Vybídl, aby televize co nejvíce ukazovala postižené oblasti a místo nepodložených debat raději zpravovala raději o tom, co lidé potřebují, co jim chybí. Aby jim dodávala odvahu. Nutno říci, že se poté skladba vysílání této komerční stanice změnila a Date, jehož rodné město Sendai patří mezi citelně zasažené oblasti, se (přinejmenším na webu) stal skoro hrdinou.
Japonci velmi často používají sloveso "ganbaru". Znamená to něco jako snažit se, vydat ze sebe to nejlepší, vytrvat či nevzdát se. Imperativní tvar "ganbare" či "ganbaruzo" jsou asi nejčastější výrazy pro povzbuzení druhé osoby i sebe samých. A tak i dnes: "Nippon, ganbaruzo! Japonsko, nedej se."
