Zapne-li skype, sype se lavina zpráv a hovorů odtamtud, vypne-li jej, dorazí denně zhruba 30 telefonátů. "Nechápu, co tam ještě děláš. Máš vůbec rozum. Rychle uteč do Francie!" Všichni mají o ní strach. Kvůli hrozbě jaderné havárie. Ať si odborníci tady i za oceánem říkají, co chtějí (třeba tady) , řada médií má ve všem jasno. Druhý Černobyl je na spadnutí, japonské úřady mlží, japonské ostrovy mají své dny takřka zpečetěny. Vystresovaná a unavená Francouzka mluví o tom, že dostat se domů bude problém, protože podle francouzských novin letadla už pomalu žádná nelétají, ceny letenek jsou mnohonásobně vyšší než normálně - zkrátka Japonsko se potápí a není úniku.

  Sedáme tedy k počítači a co čert nechtěl, letenka za asi 18000 korun, odlet za tři dny. Žádné čekání, jestli někdo zruší let, klasická letenka. "Koupit?" ptá se obrazovka. Pravda za tři dny se může stát leccos... Třeba se situace uklidní, přemýšlí nahlas kolegyně a po konzultaci s francouzskou ambasádou rozhodla odjet jen odsud z Niigaty do bezpečnějšího a od Fukušimy více jak 500 kilometrů vzdáleného Kjóta. Tam se rozhodne, zda pokračovat dále do Francie.

  Silné zemětřesení, tsunami a havárie atomové elektrárny. Je nanejvyš přirozené, že to plní první stránky novin všude na světě. I tady kouká fotografie fukušimské elektrárny ze všech hlavních deníků. Ale "jaderná hysterie" ve Francii a asi nejen tam se vymyká zdravému rozumu. Má-li někdo trojčit, jsme to leda my. Můžeme přijmout argument, že japonská oficiální místa pouští informace tak, aby nevzbudila paniku. Ale sotva si v dnešním globalizovaném světě mohou dovolit zatajit zásadní informace. Natož falšovat výsledky měření. Navíc se měří všude a informování je spolehlivé a důvěryhodné (podle zahraničních expertů). Dnes ráno mi do mobilu přišla zpráva, že se sice jedná o zanedbatelné množství, ale v nedaleké JE Kašiwazaki-Kariwa byla zjištěna vyšší než běžná hodnota. Vzhledem k tomu, že mezi Kašiwazaki a Fukušimou je nespočet dalších měřících stanic, které nezaznamenaly nic, nabízí se, podle odborníků, vysvětlení, že "zamoření" s sebou přivezli místní inženýři, kteří se v celkovém počtu 100 osob střídají jako pomocné síly ve fukušimské elektrárně. Stejně jako na mnoha dalších místech, i tady v prefektuře Niigata místní samospráva pečlivě měří a pečlivě informuje o každé změně, byť daleko za desetinnou čárkou. Uvažovat za této situace o klamání veřejnosti a vytvářet paniku tváří tvář číslům, vůči nimž je i rentgen plic pořádná dávka, hraničí s pořádnou hysteríí.   

  V té souvislosti mě napadá, že americká média přinesla zprávu o 50 statečných, kteří zůstali v prostorách elektrárny Fukušima I a pokračují v boji s havárií. Je to příběh jak psaný pro Hollywood a nechci ani trochu snižovat všechno, co energetici dělají a co nyní podstupují. Jen bych chtěl zdůraznit, že záhy bylo zvýšen počet na 70 lidí, že při přiblížení se k rizikové dávce radiace, které byl dotyčný vystaven, je vystřídán, a že se v okolí pohybuje na 800 dalších pracovníků. Navíc i jednotky sebeobrany zvýšily rizikové limity a od půl desáté ráno létají přímo nad reaktory helikoptéry a shazují vodu. Přímo na místě budou s vodním dělem zasahovat policisté, na místě jsou hasiči a záchranáři z hyper-rescue. Ostatně všechna hlavní japonská média (jen na dvou třech místech naleznete odkaz, že "tak psala americká média") o statečných padesáti (když jich je ostatně takřka od začátku 70) mlčí. Dobře si uvědomují, že heroizace jedné skupiny (vůbec tím nepopírám, že si ti lidé zaslouží obdiv) je nespravedlivé vůči všem ostatním.

  Ještě k elektrárně. Připravuje se natažení elektrického vedení až k elektrárně, bude tak možné efektivněji zasáhnout. V jakých jen novinách jsem to četl, že "už to Japonci v JE vzdávají..." a "...už se jen připravují na nejhorší.

  Jaderná elektrárna na sebe strhla všechnu pozornost. Neprávem. Na místech postižených tsunami totiž stále roste počet identifikovaných obětí a hlavně: vázne zásobování. Není benzín. Nákladní vozy, naložené až po střechu potravinami a další humanitární pomocí, stojí jen kus od postižených míst. Podařilo se obnovit několik přístavů, zásoby proudí i po železnici - zatím jen po západním pobřeží směrem na sever, dnes ráno se ale podařilo zajistit spojení až do Morioky v prefektuře Iwate. Odtud už je to do postižených míst na východním pobřeží kousek. Ještě kousek. Stále chybí plenky, sunar, jídlo. V mnoha evakuačních centrech si musí dospělí vystačit s jednou rýžovou hnětenkou a osminkou jablka na den. Všude ale upozorňují, že jsou místa, kam se ještě pomoc vůbec nedostala.

  Do toho všeho přišla studená vlna. I dnes se tady z oblohy snáší sníh jak by byla právě zima v plném proudu. Už je hlášeno několik zemřelých v souvislosti s podchlazením. O to více je obdivuhodná je statečnost lidí na místě. Nemocnice přímo v nejpostiženějších oblastech se snaží zajistit alespoň základní péči. Ředitel nemocnice Motojoši ve městě Kesen´numa, kterého záchranáři před několika dny vylovili z moře, už má na sobě bílý plášť a snaží se v krizových podmínkách postarat o pacienty. Chybí však léky a další zdravotnický materiál.

  Je škoda, že se pozornost celého světa soustředí jen a jen na elektrárnu. (Tím nechci situaci zlehčovat. ) V postižených oblastech lidé dále bojují o přežití. Ti, které před pár dny záchranáři zachránili z trosek a stále zachraňují z odříznutých oblastí, dnes trpí hladem a někteří z nich umírají na podchlazení. Mnoho z postižených stále ještě neví, jestli jsou jejich blízcí naživu. Hledáček většiny zahraničních médií je ale neúprosný. 

  Včera jsem v rádiu poslouchal císařův zhruba pětiminutový projev. Je to vůbec poprvé v historii, co takto japonský císař vystoupil veřejně v reakci na přírodní katastrofu. Císař vybídl, aby lidé neztráceli naději a pomáhali si navzájem v překonání této nelehké chvíle. Ještě dodám, že na císařovo osobní přání mělo být vysílání projevu okamžitě přerušeno, kdyby došlo k jakékoliv mimořádné události. Gošo, císařské sídlo, také vypíná každý den na několik hodin elektrický proud.     

  Na závěr přidávám alespoň dvě veselejší zprávy:

  Jako malý zázrak dorazila včera večer zpráva z města Sendai (prefektura Mijagi). Nedaleko odtud je známé turistické místo zvané Macušima. Píniové ostrůvky jsou rozesety po celém zálivu vytvářející nádhernou scenérii. Vždyť i slavný básník Bašó si povzdechl v nesmrtelné básni "Masušima. Ach, Macušima, Macušima..." nenacházeje jiných slov, jak vyjádřit jejich krásu. A právě tyto ostrůvky uchránily (alespoň zčásti) okolní město, neboť zbrzdily vlnu tsunami. Přízemí domů a dřevěných obchůdků přímo na pobřeží byla sice zaplavena, ale domy stojí.

  Včera přinesla média zprávu, že pomalu začíná ubývat z regálů toaletní papír i ve Fukuoce, metropoli daleko daleko na jižním ostrově Kjúšú. Skupování potravin a vůbec všeho možného si vzala na mušku následují anekdota (nebo skutečný příběh?) kolující na webu. Malé dítě pozorující rodiče, v jejichž nákupní tašce mizí další a další role toaletního papíru:  "A to vždycky při zemětřesení chodí člověk víckrát kakat?"