O víkendu jsem byl na pracovní cestě v Naře, starobylém městě nedaleko Kjóta. Ráno jsme si s kolegou přivstali a předtím, než nám začala ranní jednání, navštívili chrám Hórjúdži. Nejstarší dřevěný chrám a také první japonská památka zapsaná do seznamu UNESCO. Pravda zmínky jsou o něm už z osmého století a pohled soch boddhisatvů přivezených kdysi z korejského poloostrova má v sobě zvláštní kouzlo dávných věků. Když si ale uvědomíte, kolikrát chrám zastihl požár, kolikrát byl opravován, nutně si uvědomíte, že to, co přetrvalo více jak tisíc let, nejsou jen dřevěné trámy.
Narozdíl od evropských katedrál, pevných a času odolných staveb z kamene, jsou japonské dřevěné sakrální stavby na první pohled křehké. Avšak v japonské kultuře je důležitý proces obnovy a znovuzrození. Jeden z hlavních šintoistických stánků, svatyně v Ise, je pravidelně každých dvacet let znovu a znovu přestavěna. Kontinuita je obsažena v této nepřetržité proměně, nikoliv v nehybném setrvávání.
A tak mě napadlo, že Iwate, Mijagi, Fukušima a další zasažené prefektury začínají stejný proces. Jižní brána kláštera Hórjúdži také kdysi lehla popelem a dnes opět vítá poutníky. Stavby lehnou popelem, ale "něco" stále zůstává. Dobře to vystihl jeden muž, likvidující urovna trosky svého domu v Mijagi. "V době Meidži to tady taky spláchla třicetimetrová tsunami. Nezbylo nic. Je to ale kraj předků, žil tu můj děda, žil tu můj táta. Kam bych jinam šel."
Cestou zpátky z Nary jsme míjeli kolony Sil sebeobrany, na odpočívadle se potkali se zhruba šesti autobusy plných stavebních inženýrů a specialistů, vyslaných městem Kóbe. Jejich cílovou stanici ani nemá smysl zmiňovat. Dnes se podařilo obnovit spojení linky šinkansen mezi Iwate a Aomori i část dálnic v zasažených oblastech. V Išinomaki dnes otevřeli centrální poštu - zatím jsou sice bez proudu, ale fungují. Začala výstavba prozatimních obydlí...
Kéž by měli tolik elánu i politici. Premiér Kan včerejším vystoupením moc neoslnil, nebýt šéfa sekretariátu Edana (on to není jen tak obyčejný mluvčí vlády, jak se často píše, ale vrcholný politik vládnoucích demokratů), bůhví jak by to dopadlo. Potom, co Kan nabídl bez konzultací opozičním liberálním demokratům místo ve vládě, čekají s napětím, s čím příště přijde, i v jeho vlastní straně. Včera v noci zase Kan zrušil návštevu zasažených oblastí. Sice mu všichni říkali, že bude jen na obtíž, tvrdohlavě ale trval na tom, že pojede. Když už se na něj připravili (cesta byla plánovaná na dnešek), rozhodl se nejet. Takže je zase jen na obtíž.
V den, kdy Japonsko zasáhlo zemětřesení vyměnila vláda saka a kravaty za pracovní obleky. Pěkně vyžehlený sice, ale přece jen je vidět, že i "my jsme v akci." I představitelé opozičních stran poskytují teď v parlamentu interview v pracovním. Na klopě montérek mají pěkně vyšito třeba "Liberálně demokratická strana." Včera v noci si je všechny vzal na mušku bavič, herec a (i v Evropě známý) režisér Kitano Takeši ve svém pravidelném pořadu. (Nutno podotknout, že způsobem svým vlastním.) "Když už jste v montérkách, tak mazejte pomáhat, tupci!"
