Jenže rozjezd řady firem, které byly kvůli zemětřesení a tsunami nuceny zastavit své linky, brzdí řada faktorů. Právě u Toyoty a dalších výrobců automobilů se ukazuje, jak je celý systém zranitelný. Na smontování jednoho auta je potřeba zhruba dvacet až třicet tisíc dílů. Stačí ale aby se včas na linku nedostal jeden jediný, a stojí celá výroba. Na vlastní kůži to ostatně výrobci pocítili například už před čtyřmi roky, když zemětřesení vyřadilo z provozu malou továrničku v Kašiwazaki. Firma o pár zaměstnancích však dodávala díly hned několika korporacím po celém Japonsku. Tehdy se výrobní linka Toyoty zastavila na dva dny a už se mluvilo o ztrátách. Tentokrát trvala odstávka dva týdny. Pro Toyotu, která po loňské aféře s "nebrzdícími" priusy ztratila dominantní postavení na americkém trhu, to znamená další ránu.
Továrny v západní a jižní části Japonska však ještě mohou mluvit o štěstí. Nedusí je totiž nedostatek elektřiny a pohonných hmot. Za to v Tokiu a jeho okolí takřka každodenní výpadky dodávek proudu brzdí výrobu velkých i malých podniků. Většina výrobců mluví o zhruba třicetiprocentním poklesu. I když distributor TEPCO o plánovaných výpadcích dodávek proudu informuje kde se dá, konečné rozhodnutí, zda vypnout či nevypnout, přijde jen zhruba dvě hodiny před vlastním zastavením dodávek. V některých provozech ale trvá hned několik hodin jen samotná příprava a zahřátí strojů. Mnoho firem tak zoufale upravuje směny, energeticky náročné programy převádí na čas mimo plánované odstávky proudu apod. Na vládní úrovni se hovoří o zavedení letního času a urychlení začátku pracovní doby. A to navíc všichni s obavami hledí na červenec a srpen, kdy klimatizace v boji s letními vedry spolknou obrovské množství elektřiny. Na to současné výrobní kapacity rozdhodně stačit nebudou.
